Víte, co bylo vždy mým snem?

Tvořit výstavy, které mají hluboký smysl. Nechci jen věšet obrazy na zdi a doufat, že se někdo zastaví a podívá. Toužím vytvořit něco, co promlouvá, co zasáhne lidská srdce, zkrátka něco, co dá umění nový a hlubší rozměr. Chci, aby mé výstavy nebyly pouze o umění samotném, ale o příbězích, které za ním stojí – příbězích plných bolesti, naděje, odvahy a proměny. Nejen pro ty, kdo milují umění, ale i pro ty, kteří se mu nikdy nevěnovali. Toužím, aby lidé mohli nahlédnout za oponu – porozumět tomu, co mě přivedlo k tomu, co dělám, a proč to dělám.

Ano, slyšela jsem rady, že není vhodné sdílet svou minulost. Že bych neměla mluvit o svém boji se závislostí na alkoholu. Ale proč bych měla skrývat to, co mě utvářelo? Co mi dalo sílu stát se tím, kým jsem dnes? Nestydím se za svou minulost, naopak – přijímám ji jako součást své cesty. Právě díky ní vznikl projekt Navzdory osudu.

Tato výstava je víc než jen soubor obrazů. Je to poselství. Poselství pro každého, kdo se někdy ocitl na dně, kdo zápasil s těžkostmi života a hledal v sobě sílu pokračovat. Chci, aby mé umění přinášelo naději, víru, lásku a odvahu. Aby lidé, kteří přijdou, pocítili, že v tom nejsou sami.

Začátky nebyly snadné. Rychle jsem pochopila, že pokud chci svou vizi uskutečnit, musím to vzít do vlastních rukou. A tak jsem se do toho pustila. Od prvního uvedení projektu Navzdory osudu v Pardubicích přes Litomyšl a další města jsem vše tvořila sama – od organizace, přes program, až po výběr hostů. Každý detail, každá myšlenka musela být v souladu s tím, co chci lidem předat. A podařilo se. Samozřejmě ta psychická podpora přicházela od několika lidí a nesmírně si ji vážím, ale s realizací mi pomoci nikdo nedokázal, ačkoli by třeba i chtěli.

Nebylo to bez boje. Vyčerpání, probdělé noci, stovky telefonátů, schůzek, hodiny, dny i měsíce příprav – to vše provázelo cestu k uskutečnění mé vize. Ale nakonec tu všechnu dřinu vystřídala euforie, příval emocí a pocit, že to má smysl. Že umění dokáže léčit. Že dokáže spojovat. Že dokáže měnit životy.

Jsem vděčná za to, že tato výstava žije a promlouvá k lidem. Že přináší to, o čem umění podle mě má být – pravdu, hloubku a naději. A to je teprve začátek. Navzdory osudu bude pokračovat.

Například 27. dubna v Chrudimské besedě, 16. května na PeerFestu v Brně, který organizuje Centrum pro léčbu závislostí Renadi, nebo 17. června v galerii Bid4auction v Praze.